Výsledky projektu|

Výsledky projektu

Výsledky projekty jsou rozděleny na hlavní a vedlejší.


Hlavní výsledky projektu



Vedlejší výsledky projektu


3D modely zaniklých či přestavbou proměněných staveb bývalého královského věnného města Hradce Králové


Věž Kropáčka, nazývaná podle pozemku „za Kropáčovými“, se začala budovat na počátku 16. století, v době vrcholících sporů mezi královskými městy a šlechtou. Od svého počátku, kdy se stala součástí fortifikačního systému města, sloužila jako vězení. V době výstavby pevnosti změnila svou podobu a účel využití. Pro svůj chátrající stav byla na počátku 20. století zbořena. Dnes na její existenci v místech Gočárova schodiště upomíná jen informační tabule. Některé architektonické a stavební prvky z Kropáčky jsou uloženy v hradeckém muzeu. Z nich je nejvýznačnější pískovcová deska se znakem města.



Mýtská brána byla jedním ze dvou hlavních vstupů do vnitřního města. V minulosti se v Mýtské bráně rovněž nacházelo vězení a lidé, kteří jeli do města za obchodem, tu též museli platit clo (proto též nacházíme v pramenech název „Celná brána“). V průběhu vývoje nabyla trojdílné podoby. Před vnitřní dvojvěžovou bránu s průjezdem předstupovala střední brána a směrem ven z města se nacházela brána vnější. Tyto části zanikly částečně za třicetileté války a posléze v souvislosti se stavbou bastionové pevnosti v závěru 18. století. Úpravy se dotkly i vnitřní brány, která byla zbořena v roce 1873. Z rozsáhlého stavebního celku se nad zemí dochovalo jen torzo severní věže vnitřní brány začleněné do budovy divadla Beseda. Jižnější menší věž byla do dnešní podoby rekonstruující přibližný pozdně středověký vzhled znovu vystavěna až na přelomu 60. a 70. let 20. století. Z věže vnější brány pochází nápisová deska z roku 1520, která je dnes zazděna na dvoře bývalé radnice.



Katedrála Sv. Ducha před regotizací
Městský kostel, po ustanovení královéhradeckého biskupství v roce 1664 katedrála Svatého Ducha, je charakteristický svým režným cihlovým zdivem dokládajícím vliv slezské cihlové gotiky. Počátky chrámu nejsou jasné, ale patrně vznikl na konci 13. či samém počátku 14. století snad na místě starší sakrální stavby. Kostel sv. Ducha prošel rozsáhlou obnovou a přestavbou po velkém požáru v roce 1339, vzhled stavby pak ovlivnily i další požáry a dějinné události. Předkládaný 3D model zachycuje její podobu před regotizací, která probíhala pod vedením Františka Schmoranze v letech 1864–1876 a setřela do jisté míry zejména barokní a klasicistní úpravy chrámu i jeho nejbližšího okolí.



Městská vodárna z přelomu 19. a 20. století
První hradecká vodárna, z technického hlediska budova poháněná vodním mlýnem při jednom z labských ramen, vznikla zřejmě už v době předhusitské. S její pomocí se voda hnala dřevěnými vrtanými kmeny (rourami) přes vodní věž do vnitřního města. Vlivem nepříznivých událostí byl objekt několikrát vážně poškozen. S výstavbou pevnosti a s první regulací labského koryta doznala změny i budova vodárny a systém rozvodu vody po městě. 3D model zachycuje podobu městské vodárny z přelomu 19. a 20. století. S ohledem na regulační projekt, který předpokládal zrušení starého dřevěného Hučavého jezu, došlo v roce 1908 i na zbourání budovy vodárny. Na jejím místě byla vystavěna v letech 1909-1912 secesní budova malé vodní elektrárny, a to podle architektonického návrhu Františka Sandera a technického návrhu Karla Nováka. Součástí komplexu byla i nová vodárna, poháněná tehdejšími moderními technologiemi.



Pevnostní Pražský most
V období středověku a raného novověku byl na hradeckých předměstích větší počet mostů, které spojovaly břehy ramen Labe i Orlice včetně mnoha říčních ostrovů. S výstavbou pevnosti byly toky obou řek narovnány a se zánikem ramen i ostrovů zanikla i potřeba většího počtu mostů, do té doby dřevěných, konstruovaných z dubového dřeva. Jedním z nově vybudovaných byl kamenný Pražský pevnostní most, nazývaný v 18. století též Labský, jehož stavba probíhala v letech 1767-1768. Měl 8 polí o šířce 4 metry. Díky konstrukci stavidel v pilířích mohl v případě válečného ohrožení zadržet velké množství vody pro zatápění příkopů a předpolí, případně regulovat vodu při povodních. Zbourán byl v roce 1908. Přechod přes Labe poté provizorně zajišťovala dřevěná lávka vedle starého mostu. Když se projednávalo její umístění, uvažovalo se i o přechodu přes Labe v prodloužení dnešní Palackého ulice. V roce 1910 byl na místě bývalého pevnostního mostu postaven podle návrhu arch. Jana Kotěry jednoobloukový železný most - dnešní Pražský most, doplněný posléze světelnými oblouky, stožáry a na předmostích čtyřmi kruhovými stavbami, "kiosky".



Pražská pevnostní brána
Pražský pevnostní most navazoval na stejnojmennou bránu, která umožňovala vstup do pevnosti ze západu, podobně jako na jihu Moravská pevnostní brána s mostem přes Orlici a na východě Slezská pevnostní brána. Zbořeny byly v 90. letech 19. století. V případě Pražské brány jejím středem procházel vstup pro povozy, na severní straně se nacházel průchod pro pěší. Na jižní straně bylo ubytování pro poddůstojníky, později zde byl zřízen další průjezd.



Komplex Pražské brány
Vedle komplexu Mýtské brány zajišťoval hlavní vstup do města systém Pražské brány, který stával v dnešní ulici V Kopečku mezi domy čp. 79 a 81. Renesanční podobu v podobě honosného předbraní získal ve druhé polovině 16. století, kdy věžová brána až do vybudování Bílé věže, nové dominanty města, sloužila dvěma ponocným k střežení zástavby zvláště západní části města a jeho Pražského předměstí ("ponůcka" je doložena i na Mýtské bráně, na radnici a na jižní věži chrámu Svatého Ducha). S přestavbou města v pevnost zasáhly změny i podobu Pražské brány, jejíž věž byla v roce 1850 snížena. Aby byl snazší přístup do města a též z hygienických důvodů (brány překážely podle dobového mínění proudění vzduchu), bylo ve druhé polovině 19. století, ještě před zrušením pevnosti, rozhodnuto zbourat oba jeho hlavní historické vstupy. V případě Pražské brány bylo její předbraní z velké části zbořeno v roce 1873, samotná věžová brána v roce 1875 a zbytek předbraní roku 1884. Pozůstalé pískovcové desky, které tvořily její výzdobu (je na nich například zachycen městský znak - český lev a G - i reliéfy Ukřižování a Ježíše v Getsemanské zahradě ), jsou zazděny ve stěnách hradeckého pivovaru, dnešního krajského úřadu, a to naproti Zimnímu stadionu.



Exteriér budovy muzea před dokončením
Počátky hradeckého muzea jako instituce lze datovat do roku 1880, kdy bylo městským zastupitelstvem schváleno jeho zřízení a následně též přijaty stanovy. Nová muzejní budova, jeden z klenotů moderní královéhradecké architektury 1. poloviny 20. století, byla na břehu Labe v centru města vybudována v letech 1909-1913 podle plánů významného českého architekta Josefa Kotěry. 3D model, vycházející z dochované dobové fotodokumentace, zachycuje exteriér secesní budovy před dokončením. Projekt byl pak zcela finalizován v roce 1934. Vedle J. Kotěry, který též navrhl většinu vnitřního zařízení budovy, se na výzdobě podíleli i další přední umělci své doby, jako např. Stanislav Sucharda, Vojtěch Sucharda, Jan Preisler či František Kysela. Jako zajímavost lze uvést, že poměrně záhy po dokončení se objevily záměry dostavět další křídla budovy, které však vlivem různých okolností nedošly naplnění.



Historické atlasy

Polička


Jaroměř

  • Jaroměř na Mapovém portálu Historický atlas měst České republiky zde

Vysoké Mýto

  • Vysoké Mýto na Mapovém portálu Historický atlas měst České republiky zde

Dvůr Králové

  • Dvůr Králové na Mapovém portálu Historický atlas měst České republiky zde